ČELEĎ: PSOVITÍ
Canidae (z latinského Canis = pes) znamená v češtině šelmy psovité, nebo-li psovití. Jejich představitelé jsou opravdu skutečnými šelmami. Díky svému výbornému čichu (který mají mezi savci nejdokonalejší), velkým trhákům i špičákům, rychlosti a obratnosti jsou úspěšnými lovci, ať už loví samotářsky nebo ve smečkách.
Do této čeledi patří kolem 37 druhů žijících vlků, lišek, šakalů a divokých i domácích psů. Trošku složitější je to s hyenami. I když se podobají psům, řadí se k šelmám kočkovitým. Mezi psovité však nepatří ani vakovlk či psoun, ač jejich jména jsou jistě zavádějící. Vakovlk, dnes již vyhynulý, žil v Austrálii, měl silný ocas, kterým však nemohl vrtět jako psi a malé okrouhlé uši. Leckdo by si pomyslel, že mezi psovité patří. Byl to však vačnatec, zatímco psoun, žijící v Severní americe, je hlodavec patřící mezi veverky.
Dnes již vyhynulý vakovlk patří mezi vačnatce.
Psovití jsou prstochodci našlapující převážně na prsty, na přední noze mají 5 drápů, na zadních nohou po 4. Již zmiňované zuby používají psovití především k zabití kořisti, žvýkání masa, hlodání kostí i k boji mezi sebou. Mají jich 42, až na psa ušatého, který jich může mít až 48.
Ze všech smyslů mají psi nejrozvinutější čich a podle něj se také nejčastěji řídí. Jednotlivé věci si pamatují spíše podle pachu, než podle toho, jak vypadají. Čichem dokáží rozpoznat stav druhého psa či zvířete, zda se bojí nebo je klidný. Pomocí svého nosu také loví, rozpoznají hárající se fenu nebo poznají, když se v jejich teritoriu objeví něco nového. Sluch a zrak se u jednotlivých druhů liší. Vlci a domácí psi neslyší tak dobře jako některé další šelmy, jelikož obvykle loví za soumraku, kdy je zrak důležitější než sluch. Liška loví převážně v noci, a proto je pro ni sluch důležitělší než pro vlky.
Pes hřivnatý (Chrysocyon brachyurus) má velké ušní boltce, aby na rozlehlých travnatých pláních Jižní Ameriky zaslechl i ten nejjemnější zvuk.
Všichni psovití jsou masožravci se zaměřením na lov. Psovití loví samotářsky (liška), nebo ve smečkách (šakal). Loví-li ve smečce, většinou to vypadá tak, že smečka honí stádo zvířat (proto mají psovití kromě dhoulů a psů pralesních dlouhé nohy přizpůsobené k honění unikající kořisti), od kterého následovně oddělí mladého, slabého nebo nemocného jedince a potom se na něj vrhne.
Pro psy hyenové a další psovité je výhodné spojovat se do rodinných skupin či smeček nejen kvůli lovu. Ve skupině se totiž lépe ubrání větším predátorům, jako jsou například velké kočky nebo hyeny. Ve smečkách (např. vlčích) má každý člen své místo v hiearchii smečky a každý se to snaží dotáhnout co nejvýš. Ve smečkách se rozmnožuje pouze vůdčí pár.
Vlčí smečka.
Štěnata různých druhů si jsou čerstvě po narození relativně podobná. Jsou to malé, slepé, hluché a nesamostatné uzlíčky s nevyvinutými končetinami. Rodí se většinou v noře nebo doupěti pod zemí. Feny divokých psů hárají jen jenou v roce, březost trvá zhruba 63 dní. V jednom vrhu může být 1-12 i více štěňat. Zprvu pijí mléko od své matky. Přibližně po devíti dnech se jim otevírají oči, slyší první zvuky. Matka je začíná připravovat na pevnou stravu a to tak, že vyvrhne potravu, kterou dříve snědla sama. Později je pro štěňata velice důležitá hra, kterou se učí komunikovat s ostatními, pomáhá jim pochopit pravidla smečky a především se takto naučí lovu. Jen tak z nich mohou vyrůst silní lovci.
4 týdny stará štěňata psa hyenového (Lycaon pictus).
